Opatrnost
Paul Verlaine
Ruku mi dej a v klidu usedněme si
pod tento velký strom, kde vánek, teď už němý,
poslední záštitu si hledá pod větvemi,
jež laská luny zář, plující nebesy.
Očima na chvíli se vzdalme od světa.
Zasnění, beze slov, ponechme raději stranou
štěstí, jež uprchlo, a lásku vyčerpanou,
jež sovím dotekem do noci odlétá.
Zanechme naděje. Zbytečná, marná tu je.
Ať duší dvojice raději následuje
slunce, jež umírá v zářivém klidu svém.
Uctěme beze slov tu noční krásu tklivou.
Je nebezpečné přec vyrušit před spánkem
přírodu, bohyni divou a mlčenlivou.
Přeložil Gustav Francl
