Na balkoně
Paul Verlaine
Obě dvě hleděly, jak odlétají ptáci.
Jedna má černý vlas, druhá je zase plavá
a v jejich hřebenech záplava kadeřavá
se vzdouvá přílivem a odlivem se vrací.
A obě společně, s vůní, jež nad kosatci
se vznáší zahradou, kde bledá luna vstává
a k spánku ukládá se orosená tráva,
to kouzlo večera hodlají vychutnat si
Tak, ruce spleteny, štíhlé a jasných lící,
podivná dvojice, snad soucit vzbouzející,
na starém balkoně šťastným snem zajata je.
V místnosti za nimi zakoutí stinné
na scénu operní si vznešeností hraje.
Tam lože voňavé jim v přítmí vlídně kyne.
