Běží chvění po údolí
Paul Verlaine

Běží chvění po údolí,
milostné, až touhou bolí,
až zamrazí v lese,
běží pod nápory léta,
vítr šedé větve splétá,
ptačí tikot ozve se.

Ó, jak prochlad šumí křehce!
Žádné utišení nechce,
preluduje pro lásku,
trávou běží sladké stlaní,
běží němé rýžování
peřejových oblázků.

Naše duše rozteskněná
ze dřímoty skoro sténá,
když ji šero donutí,
je to duše má i tvoje,
prostá, plná nepokoje,
vlahý dech a splynutí.

Dark

 

  •