Městské krajiny
Paul Verlaine
V Paříži vězněn z příčin příliš mnohých věru
v těch horkých dobách, z věcí útěchu si beru,
jež mnoho nestojí a na dosah mi jsou,
na příklad z ulice, kde bydlím ... pod střechou.
a z její primitivní jaksi podívané,
dík samozřejmé, sprostné dobrotě, jež vane
od prahu chudých lidí k sousedovu prahu
do jejich codenních a sbratřujících vztahů.
Napravo, nalevo čuchaje sady svistí
přec už jen zářijový vítr; rvavé listí
let divý napodobí ptáků šílených,
již ploší byli by, per rudozelených,
nad vřavou hádek, které sotva mnoho váží,
dělníků napilých po modrém víně v ráži,
když o křivé se slovo zkuráženi prou.
Své verše skládám tu a kouřím dýmku svou,
sám sprostný, rád se na ty sprostné byty divám,
a s nocí rychle usnu; a že vždycky snívám,
já lepší verše, bozi, verše lepší sním,
daleko lepší těch, jež psal jsem před spaním,
vášnivé, hluboké, jak voda ze skal třpytné;
v nichž nezakulhá nic, ba ani neklopýtne,
jež slávy veliké získají mému jménu,
- až nichž si procitna ni slůvka nevzpomenu.
Přeložil Karel Čapek
