Paní X...
Paul Verlaine
V čas vaší lásky (věřím? snad!)
poslala jste mi růži svěží,
jež ruka vaše vzala keři
co slibu lásky jasný znak.
Ta značila, že neustále
budu mít "důkaz nejvyšší",
který mi navždy zaručí
přízeň, cit, lásku a tak dále.
Tři léta přešla. Jsou ta tam.
Já neustále vzpomínám si
na vaši růži plnou krásy
a dodnes útěchu v ní mám.
Běda! Ta útěcha mi stejně
květ ani srdce nedá zpět.
Tu růži dávno vzal mi svět.
A srdce? Uvažuji denně,
zda bylo mé. Co myslíte?
To moje stále stejně bije
a stále stejným slibem žije
jako dřív. Vy však uvažte
zda i já nejsem, paní, v právu,
když posílám vám temný květ,
co chudákovu odpověď.
Místo té radostné má barvu,
jakou mé choré srdce má.
Utrhl jsem jej jednou v létě
na staré opuštěné cestě,
jež právem zve se bolestná.
Netřeba dále plýtvat slovy.
Snad přijmete ten květ s radostí.
Utrhnout jej bylo mi ctí,
vždyť může to být i květ vdoví.
