Il Bacio
Paul Verlaine
Polibek! Rudý ibišek v zahradě něhy,
živoucí doprovod na zoubcích klavíru,
jímž láska provází žhavého srdce hru
svým zpěvem andělským, bořícím všechny břehy.
Měkký a půvabný, ó božský polibku!
Opojná rozkoši, jíž se nic nevyrovná!
Skloněn nad pohárem tvým každý z mužů pozná,
že nelze vypít jej tisícem doteků.
Jak sklenka rýnského, jak hudba něžně tklivá
zná ukolébat vždy pochyby nebo žal,
z nichž v jeho purpuru ani stín nezůstal...
Nikdo, snad Goethe jen, tvou krásu nevyzpívá.
Já, jenž jsem toliko pařížským truvérem,
mohu ti nabídnout jen verše neumělé;
buď laskavá a dej mi svoje rety celé
co skvostnou odměmu jediným polibkem.
Přeložil Gustav Francl
