V šedozelených šatech
Paul Verlaine
V šedozelených šatech s volány,
bylo to v červnu, já byl rozmrzelý,
objevila se, na rtech úsměv skvělý,
jenž jako léčka nepřipadal mi.
Hned zde, hned tam, hned sedí, vstává zase,
veselá, vážná, něžně vtipkujíc:
má duše, dosud zachmuřená sic,
pojednou jako k světlu pozvedla se.
Hlas, jenž se jemnou melodií chví
a věru lepším doprovodem není
pro její vtip a sladké šveholení,
o láskyplném srdci vypráví.
A tak jsem se stal bez úvahy zralé,
po vzdoru, který velmi rychle ztich,
bezmocnou obětí lstí dívčiných,
jíž od těch dob se kořím neustále.
Přeložil Gustav Francl
