Můj důvěrný sen
Paul Verlaine
Mám často zvláštní sen o ženě tajemné,
o ženě neznámé, s níž vroucí cit mě spíná,
jež nikdy není táž a nikdy není jiná,
která mě miluje a která chápe mne.
Dík porozumění a lásce vzájemné
není v mém srdci, žel, jediná zátočina,
kterou by neznala. A když mé čelo zsiná,
pláčem je osvěží a dlaní svou je mně.
Je plavá, bruneta či rusá? - Nevzpomínám.
Jméno? - Zní lahodně, láká mne kamsi jinam,
k těm, kterým vyhnanství uložil Život nést.
Pohledu sochy je podoben pohled její
a v hlasu velebném, jenž dálkou tlumen jest,
se drahé hlasy těch, kdož navždy zmlkli, chvějí.
