L`espoir luit comme un brin de paille dans l`étable
Paul Verlaine
Jak stéblo slámy v chlévě naděje se třpytí.
Proč jen máš před vosou, svým letem zpitou, strach?
Hleď, někde v koutě stále tančí v slunci prach.
Proč k spánku neměl by ses o stůl podepříti?
Dušičko bledá, hleď, ta voda osvěží tě,
je chladná, pij! Jdi, vždyť jsem s tebou. Zavři víčka,
sen tvojí siesty tě v náruči mé zhýčká
a ty si zazpíváš jak kolébané dítě.
Poledne. Jděte, paní, slitování jen!
On spí. Toť úžasné, jak někdy chůze žen
chudákům nešťastníkům v hlavě dunět může.
Poledne zvoní. Pokoj dal jsem skropiti.
Spi! V tůni obláskem se naděj zatřpytí.
Ach, kdy zas budou kvésti zářijové růže!
Přeložil Karel Čapek
