Jedné ženě
Paul Verlaine
Vám verše posílám za milost útěšlivou
těch očí hlubokých, v nichž smích i nářek sní.
Za duši přečistou, dobrotu nevšední,
zraněn a nešťasten vám nesu báseň tklivou.
Přeludy útočí, běda, svou hrůznou silou,
bez konce úzkost je, láska a žárlení.
To vlčí smečka se obtáčí kol mých dní
a mému osudu pouští surově žilou.
Trpím, ach, mučím se žalem tak ukrutným,
že první výkřiky prvního muže v ráji
jsou pouhé selanky v srovnání s nářkem mým.
A vaše starosti, vím, ty se podobají
kroužení vlaštovek v teplém dni zářijovém,
kdy, drahá, dáváte všem starostem svým sbohem.
Přeložil Gustav Francl
