Hle, luna bílá
Paul Verlaine
Hle, luna bílá
ozáří les.
Ve větvích zpívá
hlas, jenž ti nes
ta slova známá...
Ó milovaná
Z rybníka vzlétá,
je zrcadlem,
strom - silueta
a mizí v něm,
ač vítr pláče.
Nerušme spáče.
Po nebi pluje
šlář zklidnění
a sestupuje
v tmu večerní,
kde hvězda žije...
Čas posvátný je.
Přeložil Gustav Francl