Má dobrá, vnadná přítelkyně
Paul Verlaine
Má dobrá, vnadná přítelkyně,
jíž nadosmrti svěřil jsem
své osobnosti těžké břímě,
ty, jež se vyznáš v srdci mém,
pojď, chci tě, drahá, políbiti,
dlouze tě sevřít v náručí,
jen tam smí srdce láskou bíti
a na smrt čekat v bezpečí.
Ráda mě měj,
lásku mi přej
bez tebe jsem
jen žebrákem.
Jako myš kostelní jsem chudý
a ty jen deset prstů máš.
Náš stůl - jen bída ve všem všudy
a podzemí je hotel náš.
Však naše lože nestávkuje
a potěšení je v něm dost.
Jsem král a království mé tu je,
v něm vládne zdravá veselost.
Ráda mě měj,
lásku mi přej
bez tebe jsem
jen žebrákem.
Po nocích prudké, dravé lásky,
z tvých rukou jako zocelen
po všech těch hrátkách bez nadsázky
vycházím spokojeně ven.
Věru, že necítím se starý,
mé tělo neví, co je klid.
Jen ty znáš kouzelnické čáry,
jak v srdci mém krev rozproudit.
Ráda mě měj,
lásku mi přej
bez tebe jsem
jen žebrákem.
Co je mi do tvé minulosti
a co je, hrome, do té mé!
Miluji tě a v tom je dosti,
ty umíš uspokojit mne.
Přeložil Gustav Francl
